Dne 23.7.2018 vyrážíme směr Albánie, Řecko do BG. Je to taková menší generálka pro příští rok, kdy chceme poznávat Francii, Španělsko a Portugalsko a potřebujeme pořádně otestovat auto a karavan.
Jeli jsme přes Halámky do Rakous, dále na Vídeň, kde nás přivítala dešťová přeháňka, která trvala až do Budapešti. Nájezd na obchvat a po doslova prázdné dálnici M6 směr Moháč, dále na Osijek a po chorvatské dálnici na prázdném parkovišti usínáme v pohodlí bydlíku. Další den pokračujeme na Sarajevo (po dobrém obědě v motorestu), kde nás chytá další déšť, který trvá až do ČH. Úzké silnice vinoucí se podél řeky a přehrady Piva prověřily naše nervy při míjení protijedoucích vozidel. Na hranicích žádné čekačky zatím nebyly, vše proběhlo plynule.
Nemůžeme najít příhodné místo na spaní, proto to natáhneme už za tmy do kempu Lake Shkodra v Albánii u Skaderského jezera. Byli jsme zde před 3 roky, kdy jsme podnikli výlet do Tethi. Letos kemp nadupaný, samí našinci, Poláci, Slovinci, ostatní jsou v menšině a to bude platit pro celou Albánii. Zlaté časy v roce 2013, kdy jsme potkali v celé Albánii několik turistů a z toho jediného Čecha. Je to nejluxusnější kemp po celé trase do BG. Dáváme 10 z 10 bodů (sociálky, ochotný personál, prostředí, výborná levná kuchyně). Další den podnikáme výlet do Vermoshe podél hranic s ČH. Vystoupáme na vrchol a v úžasu se pouštíme serpentinami dolů do hlubokého údolí uchváceni okolní přírodou, kterou umocňuje skleněná vyhlídka nad propastí. Obdivujeme lidi, co zde žijí - v zimě to musí být náročné. Filmujeme co to dá - všude kolem nás přírodní panenská nádhera. Připadáme si opuštěně jen do chvíle, co nás předjeli čeští motorkáři, společné troubení musí být slyšet snad i v sousední ČH. Po celodenním výletě se rachtáme ve Skadarském jezeře, je to teplé jako ch....y. Po dobré a levné baště spíme vedrem tak napůl a druhý den se přemisťujeme podél pobřeží do kempu Moscato u Himare.
Všude po cestě turisti, turisti a zase turisti. Před příjezdem do kempu nás vítá policista - Ahój. Majitel kempu mluví obstojně česky - kemp plný Čechů, Polákú a Slovinců (opět). Takže 5 dní potápění, slunění, výlety, koupání apod. a poté hurá do Xsamilu, kde je několik ostrovů vhodných k potápění. Ubytování v kempu hned na kraji městečka a výlet do národního parku Butrint, kde jsme navštívili staré historické sídliště - všude plno Čechů. Druhý den nastalo zděšení, protože Xsamil je přecpaný turisty a nedá se vůbec přes lehátka dostat k vodě. Ostrovy rovněž obsazené a o potápění nemůže být ani řeč. Ve vodě je víc lidí jak rejnoků.
Druhý den balíme a hurá do Řecka. Na hranicích pasovák prohlíží zadumaně naše pasy podezřele dlouho, neustále pokyvuje hlavou a mne si vousy, pak nám je podá aniž by se na nás vůbec podíval. Jedeme horami podél hranic s Albánií, pak se napojujeme na dálnici a kolem Soluně na Chalkidiki vjíždíme na Sithonii na proslulou Orange plage u Sarti. Nemile jsme překvapeni cenou benzínu (50 Kč/l). Orange a Portoriko plage nás zase nezklamaly a po několika dnech ubytování na divoko v krásném borovém háji (potápění a koupání v křišťálově čistém moři) pokračujeme dále do Bulharska. Čechů je zde o poznání méně, převažují okolní státy. Jedeme podél pobřeží a hranice překračujeme v horách kousek za Komotoni - čekačka asi 1 hod.
Po příjezdu k celnici nás ihned Bulhaři odstavují na stranu a provádějí zevrubnou prohlídku karavanu, chtějí vidět nejen koupelnu, ale nahlíží i pod postele. Nabízím, že jim otevřu i rakev na střeše auta, ale zkušeným okem celník pochopí, že se tam žádný migrant nevejde, tak nás mávnutím ruky propouští dále. Nájezd na dálnici, kde spíme u motorestu cca 130 km od Burgasu.
Jelikož stále jezdíme na jich pod Sozopol, letos míříme někam pod Varnu. Na Google mapě jsme si našli přírodní kemp u resortu Škorpilovci. Na snímcích vypadal pěkně a měl velké ohodnocení. U resortu nám všichni ochotně ukazovali cestu dále rovně podél pobřeží. Na této úzké cestě parkovala vozidla v zákazu stání a nedělala si starosti, jak to ostatní projedou, na druhé straně vysoký obrubník chodníku - prostě ideální cesta pro karavan. Po chvíli se proti nám vyřítí několik vozidel a nastává asi 20 min. chaos při couvání a štosování vozidel. My jsme naprosto klidní, protože každý chápe, že s karavanem nemáme moc možností. Nezbývalo než se protlačit, když tu náhle skončila asfaltka a dále pokračovala do lesa polní cesta s hlubokými výmoly. Tam bylo vidět nějaké stany . Začal z nás stékat pot, i když klima běžela naplno. Loučil jsem se jak s karavanem, tak i s autem, protože situace se zdála bezvýchodná. Tato cesta necesta vedla do kopce do lesa, kde byly rozsety stany bez aut. Seběhlo se plno čumilů a dumali co dál. Otočit karavan nešlo (cesta úzká a uprostřed 1m díra). Manželce jsem podal kameru a toč, celá zkoprnělá poslechla a máme úžasné záběry. Zařadil jsem jedničku, dal plný cérez a mezi výmoly jsem se řítil do kopce směr les (praskaly nějaké větve) a obloukem dolů zpět na cestu a hurá pryč. Zpáteční cesta stejná, protijedoucí auta opět couvala, najeli jsem půlkou na chodník a po nějaké době dojeli do resortu a hnali se pryč. Jediný komu to bylo jedno byl náš kníráček, kterému se to v pohupujícím chlazeném autě dobře spalo. V karavanu několik věcí popadáno a urvané dvě plastové podložky.
Další na řadě byl kemp Čajka u Obzoru - plno, nikoho nebereme. ani v Irakli nás nevzali. Nevzdáváme to a zkoušíme Zlatou Rybku u Sozopolu, dále Smokii - vše přeplněné domácími turisty. Nakonec zakotvujeme na pusté pláži Djuni za Sozopolem, kde parkuje pár obytňáků a je nám dobře - málo lidí a hodně místa kolem. Strávíme zde dva dny a poté nuceně jedeme domů (synovy se podebrala noha a celá natekla).
Po dálnici směr Sofia, jídlo v MC Donaldu (nic moc), odbočka na Vidin. Spaní u polovyschlého Dunaje poblíž Železných vrat. V noci nás vzbudila policie a po zjištění, že jsme turisti nám popřáli dobrou noc. V Rumunsku je veliký provoz, samí TIR.
Blížíme se k maďarským hranicím za Aradem do Schengenu a zřejmě nás čeká nejtvrdší prohlídka. Sličná Maďarka nám pokynula rukou a řekla jen ahoj a můžeme dál, k radosti 10 černoušků, které převážíme v karavanu, aspoň pomůžeme navýšit počet obyvatel Německa. Kroutíme nevěřícně hlavou, tady ba se nám měli podívat snad i do chladiče.
No nic jedeme přes Maďarsko i Rakousko celkem rychle, místy mi tacho ukazuje i 120 km/h a večer spíme opět u naše oblíbené pískovny u Suchdola.
Shrnutí - v červenci a srpnu jezdí čím dál tím více turistů, kempy a pláže většinou až na vyjímky přeplněné. Albánie v ubytování i v jiných službách mohutně předehnala BG (silnice v BG v strašném stavu - vyjímku tvoří hlavní tahy). V Řecku strašně drahé pohonné hmoty.
Průměrná spotřeba 9 l a najeto 5600 km. Auto i karavan (opatřen stabilizátorem) ve výborné kondici. Zkrátka generálka se vydařila a můžeme na příští rok připravovat dovču do Portugalska.

Fotoalbum z dovčy:

https://444888.rajce.idnes.cz/Albanii%2C_Reckem_do_Bulharska_2018/

Zdravím všechny cestovatele. Mám dotaz, zda letos jel někdo do Albánie přes Kosovo a zda cesta byla bez problémů. Byli jsme se letos v Albánii podívat, protože jsme byli na dovolené v Makedonii a Albánie nás okouzlila a tak ji chceme příští rok navštívit.

Díky

Poraďte jak sehnat ubytování v Albánii.
Děkuji

Dobrý den,

v Albánii jsme byli v loni a letos se tam chystáme znovu. Ideální je vzít si s sebou € a vyměnit na místě. Směnáren je tam dost. My jsme problém neměli.